orientacích Kluckhohna a Strodtbecka (1961). Výzkumu se zúčastnilo pat–

náct tisíc manažerů z dvaceti osmi vybraných zemích světa, mimo jiné

i z dřívějšího Československa. Trompenaars se soustředil na aspekty kultu–

ry zahrnující:

 důležitost statusu v dané kultuře, 

 proměnlivost postojů vlivem času a sociálních vlivů,

 strukturu postojů jednotlivců a skupin.

Na základě těchto aspektů Trompenaars rozlišil následující dimenze:

Univerzalismus versus partikularismus. V univerzálních společnos–

tech se jedinci řídí podle přesných předem stanovených pravidel, osobní

vztahy nejsou relevantní. Vysokých hodnot indexu univerzalismu dosáhly

státy jako např. USA, Německo, Švýcarsko, nízkých hodnot např. Čína,

Rusko, Venezuela. 

Individualismus versus kolektivismus. Tato dimenze se objevuje v po–

dobné formě u Hofstedovy studie. Aplikováno na prostředí organizace, v in–

dividualistických kulturách pracují a rozhodují jedinci spíše samostatně

a pociťují osobní zodpovědnost, zatímco v kolektivisticky orientovaných

kulturách je typičtější skupinová práce a zodpovědnost sdílí tým.

Neutralismus versus afektivní vztahy. Tato dimenze vyjadřuje míru,

jak se v daných kulturách vyjadřují emoce. V afektivních kulturách mají je–

dinci tendenci přirozeně vyjadřovat svoje emoce, zatímco v neutrálních kul–

turách je spíše skrývají a jejich projev např. na pracovišti považují dokonce

za určitý příznak neprofesionálnosti. Trompenaars vyčleňuje následující

znaky pro afektivní vztahy na pracovišti, jako např. projev okamžité ver–

bální či neverbální reakce, expresivní signály, uvolněnost ve fyzických kon–

taktech atd.

Specifické versus difuzní vtahy. Tato dichotomie vyjadřuje stupeň za–

členění jedince do vztahů organizace. Ve specifických kulturách mají lidé

tendenci udržovat svůj privátní život od profesního života odděleně, v di–

fuzních kulturách se naopak tyto dvě sféry prolínají. 

Nový, Schroll–Machl a kol. (1999) uvádějí zajímavý příklad kulturních

nedorozumění mezi jedinci z difuzních a specifických kultur, která jsou

často provázena osobními zklamáními. Američané (specifičtí) získávají ná–

lepku povrchnosti, v jejímž rámci vytvářejí účelové sociální vztahy. Evro–

pané (difuzní) mají naopak pověst upjatých a zkostnatělých lidí se složitou

strukturou sociálních vztahů. Česká kultura je příkladem typicky difuzní

67